Většina z nás při pořizování pejska přemýšlí, jaké to bude mít vedle radostí také starosti a omezení pro náš každodenní život.Chtěl jsem si Kleu (BŠO) vychovat sám. Nemůžu totiž říct, že jsem měl s výchovou "vyloženě" problém, ale v jejích cca 7 měsících, jsem náhodou při venčení potkal Petru, která nám ukázala zcela jiný přístup práce se psem. Na rovinu musím říct, že první hodinu mé vybudované sebevědomí (jak dobře mám vycvičeného psa) spadlo pod bod mrazu, jelikož Klea poslouchala "Petru" jako hodinky. Po pár společně strávených hodinách mě Petra naučila zcela jiný přístup k výcviku, což byl elementární základ k tomu, aby se z mého psa stal můj "parťák". Nyní totiž Kleu mohu vzít úplně kamkoliv, aniž bych se bál, že vznikne jakýkoliv problém či omezení. Navíc každý rád slyší chválu od lidí kolem sebe, jak má dobře vycvičeného psa. Tato chvála nepatří mě, ale Petře!! Samozřejmě, každý si ten výcvik musí bezpochyby odmakat sám, ale Petra mi jasně ukázala, že v případě problémového psa není problém v psovi, ale vždy ve výchově a přístupu, tzn. v nás lidech, protože jsme moc pohodlní a nechceme našim kamarádům porozumět. Takže Petro, DÍKY MOC, že si můžu opravdu každý den užívat chvíle s Kleou!